Společnost a kde se nacházíme
Společnost
Jelikož ženy jsou důležité pro přežití rodu, v rodinách převažuje matriarchát nebo vláda dominantního páru, byť jsou pochopitelně i výjimky. Přízvisko a tituly se tak dědí po matce, stejně jako rasa.
(Páry jsou v drtivé většině stejné rasy. Pokud v sobě naleznou zalíbení příslušníci různých, dítě zdědí vždy rasu matky. Vzhled zvířátka je ale i tak velmi individuální a ne vždy se shoduje s rodiči. Tedy páru Sov se může klidně narodit Sup nebo Kolibřík.)
Úlohy v komunitě jsou naprosto rovnocenné, neexistují vyloženě mužské či ženské práce či činnosti.
Větší rozdíly pak nalezneme spíše u jednotlivých ras, což vychází z jejich naturelu.
Lovci obřího hmyzu jsou především šelmy, rybaří hlavně ještěři či ptáci, pěstování plodin pak je doménou kopytníků a dolování hlodavců.
Jednotlivé rasy sice tíhnou ke tvorbě komunit ze svých příslušníků, ale kvůli Holým byli nuceni naučit se tolerovat menšiny ostatních zvířátek, aby se společně mohli chránit. A na mnoha místech to po tolika desetiletích již berou jako samozřejmost.
"Domestikovaná" zvířátka
Zvláštní kapitolou jsou pak potomci zotročených zvířátek. Člověci svou přítomností narušují původní přírodní magii, proto v lidském zajetí narozená mláďata vypadají odlišně - domestikovaně (tedy jako krávy a býci, slepice a kohouti, psi, prasata...). Nejsou nijak imunní vůči panickým reakcím vůči Lidem, ale mnohem více se orientují v jejich zvycích a nástrojích.
V dalších generacích nicméně zvířátka v zajetí výrazně degenerují na těle i duchu, což je důvod, proč Člověci musí neustále doplňovat stavy zvířátek na svých plantážích, v dílnách a dolech.
Pokud se některým podaří od Člověků utéct nebo mají to štěstí, že jsou z otroctví úspěšně vykoupeny, "divoká" zvířátka se k nim obecně nestaví odmítavě, naopak se je snaží rehabilitovat a začlenit. Nicméně toto platí především pro oblasti s větší znalostí Holých a důsledků jejich přítomnosti. Ve vzdálenějších oblastech bývají mnohem častěji přijímáni s nedůvěrou, která občas přeroste i v agresi.
Politika
Zvířátka původně byla - a dodnes z většiny jsou - lovci a sběrači tvořící malé, migrující komunity z několika rodin (kmen). Větší uskupení sjednocených kmenů vedené náčelníky dříve vzniklo jen v případech, kdy byl zájem o rozšíření vlivu nebo bylo potřeba tuto rozpínavost naopak potlačit. Dodnes převažují na severu, kam o Člověcích doputovaly jen zkazky a báchorky.
Nutnost vzniku ještě vyšší úrovně vládnutí vyvolal až příchod Holých, protože se objevila potřeba stálé armády a jejího zásobování.
(Zemědělství a pastevectví sice uživí 10x více zvířátek, ale za cenu dvoj- až trojnásobku času stráveného obstaráváním obživy a s ne vždy jistým výsledkem sklizně kvůli suchu, plísním, škůdcům apod.)
V tomto světě tak existují pochopitelně různé druhy vlády, ale v naší oblasti (kde se odehrává larp) drtivě převažují městské státy. Státní moc přináší stabilitu v oblasti, neb každé jedno údolí neovládá jeden klan nebo kmen a výrazně se tím omezily vleklé lokální války a krevní msty. (Neexistuje nevolnictví a poddanství jako takové, takže cestování a přesídlování je možné a běžné.)
Více na severu, kde nejsou v přímém kontaktu s Holými, mohou být rasově homogennější, ale v zemích středu a jihu jsou všechny zvířecí rasy promíchané a rovnocenné.
Čtverříčí je stát se značnou mírou demokracie. Vládne zde regentská Rada pěti, za každou rasu zasedá jeden její příslušník. Je volena jednou za deset let, přičemž každý rok předsedá Radě jiný člen. Teoreticky může být regent ze své funkce odvolán, ale nestává se to. V průběhu funkčního období má mnohem větší šanci být zavražděn. V tu chvíli se provedou doplňující volby, ale nový člen pak končí společně s ostatními (doba se neprodlužuje).
Obyvatelstvo lze rozlišit do čtyř úrovní vlivu:
regenti - Rada pěti, vládci městského státu těšící se velké vážnosti. Voleni většinou z řad významných písmáků, hraničářů nebo hlav důležitých rodů.
písmáci - státní úředníci, kteří dohlíží na zásobování, zemědělskou výrobu, dolování… vše v zázemí. Pro uvedení do funkce musí udělat zkoušku, přičemž některé rody se na tuto úlohu specializují. (Tituly: Vrchní kontrolor, Mladší písař, Správce sýpky, Důlmistr, …)
hraničáři - často rody bojovníků, které chrání osady v okolí své tvrze a případně hranici státu. Mezi hraničáře se ale může přidat kdokoliv a pokud je schopný, získá titul a post, případně i tvrz. (Tituly: Ochránce Javorového údolí; Strážce Mlžného průsmyku, Pán z Volfštejna, …)
ostatní obyvatelé - lovci, zemědělci, řemeslníci…
V jednotlivých osadách pak vládnou dohromady hlavy rodin, ve větších kmenoví náčelníci (volená funkce závislá na schopnostech a charismatu).
Opičí řády
V průběhu věků vzniklo několik řádů mnichů a jeptišek, kteří se řídí Paterem a hlásají Jednotu. Snaží se sloužit komunitě, takže bývají léčiteli, vesnickými učiteli či smírčími soudci, ale i kuchaři či šamany chránícími osady či bádajícími učenci. Někteří volí i vojenskou dráhu a jsou pak velkou oporou při bojích proti Holým. Často nosí symbol pentagramu, pěticípou hvězdu či vyloženě symbol opice.
Největší kláštery v regionu jsou ve Studené a Plazech. V rámci městských států mívají řády, resp. kláštery velkou autonomii a na jejich půdě je zapovězen boj.
Kromě klasických řádů typu šimpanziáni existují i atypičtější, jako potulní makakiáni, a údajně i bájemi opředený inkviziční řád Ordo Fingeri, který potírá ledokněžníky a herezi proti Jednotě (především kanibalské vrahy - sníst maso bližního svého není hřích a děje se to, ale zavraždit ho za účelem konzumace už ano).
Sochy Tří opic se zakrytými smysly symbolizují toto - "nebuď hluchý a slepý k potřebám i skutkům ostatních a věz, že slova mohou utěšit i zranit".
Patero:
Nezabiješ
Nezotročíš (nezbavíš svobody)
Nepokradeš
Nebudeš týrat a mučit
Neřekneš křivého svědectví
Podle Patera se rozlišují i základní (hlavní) opičí řády:
Šimpanziáni - paladini, ochránci slabých, ochránci cest a karavan.
Goriliáni - shání prostředky na výkup otroků od Holých, následně jim pomáhají s návratem mezi své.
Bonobiáni - rozdávají milodary a jídlo, poskytují přístřeší potřebným. Často skvělí lovci či zemědělci.
Orangutýni - ranhojiči, velmi často v polních špitálech u bitev, ale i vesničtí léčitelé
Giboniáni - potulní i usedlí smírčí soudci, učitelé
Kde se nacházíme
Zde, na severozápadě Bojoheimské kotliny (což znamená "Krajina turů"), jsou díky Sjednocení a několika uprchlickým vlnám rasy často velmi promíchané, přičemž Holí podnikají z jihu výboje až sem podél Kančích hor.
Důležitými městskými státy jsou v této oblasti:
Čtverříčí - zde se nacházíme
Myšidírov - na severu, proslulý Hlubokou univerzitou
Svaz Obilných Měst - na severovýchodě
Liga Velké Šupiny - na jihovýchodě
Stromohřad - na západě, již za Kančími horami
Severní Doupata - na severozápadě, již za Kančími horami
Jezerní Kraj - na jihovýchodě
Sídelním městem tohoto státu je Čtverříčí. Na jihozápadě od řek Mže a Radbuzy je území, na kterém se již hojně objevují Holí a vybudovali si tam předsunuté základny, odkud vyráží lovit otroky do svých dílen, dolů a na plantáže.
Další větší města zde na severozápadě od Čtverříčí jsou Plchov, Sirné Prameny, Pustá, Bezhejnice, Bor, Černohřív, Přimda, Stříbrodol a Studená s opičím klášterem.
Bludnokořensko
Sporné území, na které si dělají zálusk rody hraničářů z Volfštejna a písmáků ze Švamberka, stejně tak město Pustá se svými zemědělci. A své zájmy tu mají i Syslani ze Stříbrodolu a další.
V trojúhelníku mezi Vlčím Dvorem, Vysokým Jetelným a Noraslaví se totiž nachází jak doupata obrovských pavouků, jejichž jed způsobující paralýzu je velmi cennou komoditou, tak největší naleziště Horkých kamenů v širokém okolí.



(Mapy vytvořeny v Inkarnate.)